Asi po půlhodinové autobusové mini-exkurzi, převážně v centru Pekingu, přijíždíme k Chrámu nebes – skvostu tradiční staré čínské architektury, místu konání nejvýznamějších náboženských slavností a rituálů v dobách čínských císařů dynastií Ming a Qing. Leží v parku o rozloze dvěstěsedmdesát hektarů a sloužil k uctívání Nebesa. Věřilo se, že rituál je nezbytný k zachování císařské moci, ale také pro zajištění dostatečné úrody a odvrácení katastrof od pozemského Podnebesí.
K chrámu se dostáváme po mírně se zvyšující, velkými mramorovými dlaždicemi vykládané snad 25 metrů široké honosné přístupové cestě, v jejímž středu je odlišený dlážděný pruh. Musím kráčet po těchto kamenech, které kdysi, a jenom párkrát do roka, sloužily coby slavnostní cesta pouze císařům.
Jdeme mlčky, odněkud k nám doléhá tichá, slavnostní stará čínská hudba. K vyřezávaným lampám, lemujícím celou dlouhou, přímou cestu jsou skrytě připevněny malé reproduktory. Hudba silně umocňuje majestátnost v dálce již viditelného památného místa a cesty k němu…
Konečně je před námi vnější zeď chrámu, v průčelí s hlavní sloupovou bránou zdobenou symbolickými kamennými oblaky.
Procházíme dalšími branami a ocitáme se před hlavním – do šesti metrů vyvýšeným rituálním oltářem. Obdivujeme výzdobu – terasy s balustrádami z masivních bílých, mramorových sloupů pravidelně umístěnými po celém obvodu velkého kuželovitého oltáře s kruhovým půdorysem. Na třetí, nejvyšší terase je do středu hluboko zasazena obrovská koule – ústřední místo oltáře (koule je zasazena tak hluboko, že vlastně připomíná jenom zaoblenější místo, o průměru asi jeden metr.
Okouzleni architektonickou krásou a dokonalostí si dále prohlížíme nádhernou síň nebeské klenby.
Na severní straně areálu, který se nachází v dolní části Pekingu, je další skvost staré čínské architektury – Chrám motliteb za dobrou úrodu.
Barva polevy střešních tašek je modrá – symbolizuje Nebesa.
Stavební uspořádání chrámu v ose sever-jih, počty sloupů, stupňů, schodišť a schodů znázorňující roční období, odpovídají kosmologickým představám staré Číny. Kruh znamenal Nebesa, čtverec Zemi.
Císařské obřady, konané dvakrát do roka, trvaly několik dní a byly složitým rituálem, vyžadujícím půst, obětiny, zvláštní slavnostní oděv, recitace císaře k Nebesům… za doprovodu tanečníků a hudebníků. Nikdo, ani sám císař se nesměl dopustit jediné chyby, rozhněval by tím Nebesa.
Při zpáteční cestě k autobusu se stáváme poprvé majiteli hliněných kopií terakotových válečníků – kupujeme je za smluvní, dost nízké ceny. Později v Sianu, odkud jsou terakotoví bojovníci domovem, zjišťujeme, že jsme mohli možná ještě polovinu usmlouvat. Ale i tyto „prohry“ patří k neopakovatelnému kouzlu pouličních nákupů…