Slunečný Sian nás vyzývá k procházce

Slunným ránem, v neděli 27. května, nás vítá 3 milionový Sian. Jeho název lze přeložit jako Západní mír… Zdejší krajina vděčí za svoji úrodnost náplavám bahna ze Žluté řeky. Sian je proslaven jako výchozí bod Hedvábné cesty. Kdysi byl i hlav­ním čínským městem. Vzkvétal i upadal spolu s císařskými dynastiemi. Zachovalé starobylé památky a archeologické vyko­páv­ky dokladují že byl v minulosti středobodem čínské říše.. Celosvětová proslavenost Sianu a okolí se však datuje od let nedávných.

V roce 1974 asi 30 kilometrů od města byla rolníky hledajícími pramen vody náhodně objevena obrovská terakotová (z vypálené hlíny) armáda Qinského císaře Shihuanga, označována za největší archeologický objev XX. století. O dva roky později byla nalezena další část asi nejznámější armády na světě.

Z autobusu, který nás přiváží k hotelu vidíme, že město je menší, ale i v Sianu se mohutně staví. Ulice jsou roubené vzrostlými stro­my (znatelně víc než v Pekingu), mimo jiné vidíme i ranní vyznavače tai-chi (v takovém počtu již potom nikde jinde).

Hotel Bell TowerZvonová věž, kde jsme ubytováni je moderní stavbou, a zdá se mi noblesnější pekingské Volavky. Ještě větší vstupní prostory, interiér je podtržen množstvím rozzářených lustrů a ozdobných svítidel na stěnách, vše se zde leskne.

Je situován v samém středu města. Poblíž zachovalé mohutné Zvo­nové věže pocházející ze 14. a přestě­ho­vané na nynější místo kon­cem 18. století. Dominantní památka je symbolem města. Na dohled od zvonové se nachází bubnová věž.

Zavazadla jsou vyložena z autobusu, naše první kroky směřují do hotelové restaurace, kde nám bude podávána snídaně. Již ve velké hotelové vstupní hale míjíme několik kopií terakotových bojov­níků v životní velikosti. Semtam nás někdo z personálu pozdraví, zdá se mi, že tito „hoteloví Sianci“ jsou viditelně pyšní na své město a jeho přeslavné okolí. (Tento pocit jsem nezměnil až do konce pobytu v Sianu. Vše bylo naprosto perfektní, ale chyběla srdečnost, kterou jsem cítil v Pekingu).

Naproti jídelně je prodejna suvenýrů. Ubytováni budeme později. Vy­užíváme improvizovaného volna a jdeme okouknout nabídku. Pře­devším hlinění bojovníci různých velikostí, ale také trička, psa­cí soupravy, fotoalba, čajové servisy apod. s jejich vyobrazením. Ně­co vkusné, něco blíž kýči. Vše ale precizně manuálně provedené. Ceny jsou hotelové, zde asi nic kupovat nebudeme.

Po snídani krátce relaxujeme na pokoji, absence spánku ve vlaku je znát. V hotelu je naprosto všechno… samozřejmě ruč­níky a osušky, pro každého je i zvlášť pasta na zuby, kartáček, hřeben, pil­ník na nehty, šampon, koupelová pěna, pánská ochrana, jakési domácí trepky na jedno použití. Termoska na horkou vodu je pra­videlně doplňována stejně jako dva odlišné druhy čaje v sáčcích. Ve skří­ních jsou kartáče na šaty a obuv (+ na dně trezor). Obdobně je o ho­telového návštěvníka pečováno i v Kuejlinu a Šangha­­ji. Jednou jsme testovali – i věci jenom „jako“ použité byly druhý den vyměněny za nové.

Výhled z okna našeho pokoje je ne­za­jí­ma­vý.

Vydáváme se na dopolední prohlídku města a okolí. I v Sianu je všu­de v místech našich návštěv naprosto čisto, na chodnících i na vo­zov­kách.

Hradby města Sian

Historický střed, mimo jiné univerzitního města, je obehnán zacho­va­­lými vysokými (10? – 15 metrů?), 14 ki­lo­metrů dlouhými, mo­hutnými hrad­bami, dole širokými osmnáct, nahoře dvanáct metrů. V uli­cích jsme sem tam dotazováni odkud pocházíme… a tak jako v Pekingu i zde nezřídka srdečně anglicky zdraveni především dět­mi a mla­dými lidmi…

Střed města Sian

Z prostorných hradeb, k nimž se z hotelu vydáváme pěšky, se nám naskýtají okouzlující pohledy na město. Kameruje a fotografuje se nejenom u vystaveného starého (prvního?) městského zvonu. V některých objektech, které v minulosti sloužili k ubyto­vá­ní stráží a jako skladiště zbraní a podobně, jsou dnes muzeum kali­gra­fie a prodejny uměleckých předmětů, obrazových publikací, cé­dé­ček a dalších suvenýrů.

Sian 3