Slunným ránem, v neděli 27. května, nás vítá 3 milionový Sian. Jeho název lze přeložit jako Západní mír… Zdejší krajina vděčí za svoji úrodnost náplavám bahna ze Žluté řeky. Sian je proslaven jako výchozí bod Hedvábné cesty. Kdysi byl i hlavním čínským městem. Vzkvétal i upadal spolu s císařskými dynastiemi. Zachovalé starobylé památky a archeologické vykopávky dokladují že byl v minulosti středobodem čínské říše.. Celosvětová proslavenost Sianu a okolí se však datuje od let nedávných.
V roce 1974 asi 30 kilometrů od města byla rolníky hledajícími pramen vody náhodně objevena obrovská terakotová (z vypálené hlíny) armáda Qinského císaře Shihuanga, označována za největší archeologický objev XX. století. O dva roky později byla nalezena další část asi nejznámější armády na světě.
Z autobusu, který nás přiváží k hotelu vidíme, že město je menší, ale i v Sianu se mohutně staví. Ulice jsou roubené vzrostlými stromy (znatelně víc než v Pekingu), mimo jiné vidíme i ranní vyznavače tai-chi (v takovém počtu již potom nikde jinde).
Hotel Bell Tower – Zvonová věž, kde jsme ubytováni je moderní stavbou, a zdá se mi noblesnější pekingské Volavky. Ještě větší vstupní prostory, interiér je podtržen množstvím rozzářených lustrů a ozdobných svítidel na stěnách, vše se zde leskne.
Je situován v samém středu města. Poblíž zachovalé mohutné Zvonové věže pocházející ze 14. a přestěhované na nynější místo koncem 18. století. Dominantní památka je symbolem města. Na dohled od zvonové se nachází bubnová věž.
Zavazadla jsou vyložena z autobusu, naše první kroky směřují do hotelové restaurace, kde nám bude podávána snídaně. Již ve velké hotelové vstupní hale míjíme několik kopií terakotových bojovníků v životní velikosti. Semtam nás někdo z personálu pozdraví, zdá se mi, že tito „hoteloví Sianci“ jsou viditelně pyšní na své město a jeho přeslavné okolí. (Tento pocit jsem nezměnil až do konce pobytu v Sianu. Vše bylo naprosto perfektní, ale chyběla srdečnost, kterou jsem cítil v Pekingu).
Naproti jídelně je prodejna suvenýrů. Ubytováni budeme později. Využíváme improvizovaného volna a jdeme okouknout nabídku. Především hlinění bojovníci různých velikostí, ale také trička, psací soupravy, fotoalba, čajové servisy apod. s jejich vyobrazením. Něco vkusné, něco blíž kýči. Vše ale precizně manuálně provedené. Ceny jsou hotelové, zde asi nic kupovat nebudeme.
Po snídani krátce relaxujeme na pokoji, absence spánku ve vlaku je znát. V hotelu je naprosto všechno… samozřejmě ručníky a osušky, pro každého je i zvlášť pasta na zuby, kartáček, hřeben, pilník na nehty, šampon, koupelová pěna, pánská ochrana, jakési domácí trepky na jedno použití. Termoska na horkou vodu je pravidelně doplňována stejně jako dva odlišné druhy čaje v sáčcích. Ve skříních jsou kartáče na šaty a obuv (+ na dně trezor). Obdobně je o hotelového návštěvníka pečováno i v Kuejlinu a Šanghaji. Jednou jsme testovali – i věci jenom „jako“ použité byly druhý den vyměněny za nové.
Výhled z okna našeho pokoje je nezajímavý.
Vydáváme se na dopolední prohlídku města a okolí. I v Sianu je všude v místech našich návštěv naprosto čisto, na chodnících i na vozovkách.
Historický střed, mimo jiné univerzitního města, je obehnán zachovalými vysokými (10? – 15 metrů?), 14 kilometrů dlouhými, mohutnými hradbami, dole širokými osmnáct, nahoře dvanáct metrů. V ulicích jsme sem tam dotazováni odkud pocházíme… a tak jako v Pekingu i zde nezřídka srdečně anglicky zdraveni především dětmi a mladými lidmi…
Z prostorných hradeb, k nimž se z hotelu vydáváme pěšky, se nám naskýtají okouzlující pohledy na město. Kameruje a fotografuje se nejenom u vystaveného starého (prvního?) městského zvonu. V některých objektech, které v minulosti sloužili k ubytování stráží a jako skladiště zbraní a podobně, jsou dnes muzeum kaligrafie a prodejny uměleckých předmětů, obrazových publikací, cédéček a dalších suvenýrů.