Třetí den čínského pobytu čtvrtek 24. května (je konečně trochu oblačno) nás čeká prohlídka největší památky tradiční čínské architektury, proslulého Zakázaného města, neboli Císařského paláce – Gugong. Sloužil jako sídlo 24 císařům dynastií Ming A Qing (Čing) .

Autobus nás přiváží na parkoviště poblíž obvodové zdi. Je celkem 3,5 kilometru dlouhá a deset metrů široká, k ochraně císařského sí­dla sloužil i  podél celé zdi protékající umělý vodní příkop o šířce 52 metry, který míjíme.  Vyvýšené věže  s prohnutými, charakteristickými sedlo­vými střechami, vystavěné v rozích ochranné zdi pokrývají žluté, smaltované střešní tašky.

Po několika minutách chůze  se nacházíme na trochu podivném vstupním prostranství. Osobně jsem čekal (před odjezdem dosta­tečně nepřipraven studiem detailů toho, co mě v místech návštěv čeká) spíše nějakou monumentální bohatě vyzdobenou bránu…

Namísto toho vstupujeme do města hlavním jednoduchým hra­natým vchodem (brány Wu-men), procházíme dřevěným objektem a ná­hle moje „zklamání“ mizí. Před námi, na vyvýšeném místě, se roz­prostírá první z obrovských průchozích paláců, který vévodí rozlehlému bohatě vyzdobenému nádvoří. Žlutá, císařská barva na pa­lácové střeše sice není rozzářena paprsky, začíná trochu pr­šet, ale přesto je celkový dojem nezapomenutelný. Spouště fo­to­aparátů překotně cvakají, také  videokamery bzučí „ostošest“.

Síně chrámu sloužily k pořádání různých obřadů, ceremonií, zkoušek. Před tímto, i všemi dalšími  objekty, jsou oltáře tvořené sloupy  z bílého mramoru, vyzdobené císařskými symboly.

Císařský drak je zvláštní zvíře – podle některých tvrzení by měl mít mimojiné tyto znaky:  hlavu velblouda, oči králíka, uši krávy, krk hada, břicho žáby, drápy hrdlořeza, tlapy jako tygr…

Poprvé se setkáváme s psaným upozorněním „Zákaz fotografování a filmování“. Jediným důvodem je utržit co nejvíce na oficiálně prodávaných pohlednicích, videokazetách apod.

(Fotografujeme a natáčíme jako diví po celou dobu čínského pobytu, ani jednou se nesetkáváme, s vyjímkou gesta rukou, se zákazem. Nedlouho po návratu domů vidím na ČT2 jakýsi cestopisný dokument, v jehož závěru se objeví i několik záběru ze současné Číny. Jsem ještě plný velkých zážitků z nezapome­nutelné cesty, s Ivanem v té době  rovněž stříháme 7-8 hodin natočených video záběrů a tak jsem dost bez sebe, když komentátor přesvědčivě informuje ćeského diváka o tom, že v Číně lze fotografovat a filmovat ještě tak na Ná­městí nebeského klidu či Velké čínské zdi. Píši pár nesouhlasných, slušných řádek do čtenářské rubriky týdeníku Televize. Samozřejmě, jak jsem očekával, nejsou otištěny. Co dodat?)

Stánky se suvenýry a drobným občerstvením neruší dojem z ú­chvat­né prohlídky Zakázaného města. jsou citlivě umístěny uvnitř chrámů v místech, která slouží jen k průchodům z jednoho na dal­ší nádvoří. V celém městě je aboslutní čistota, mezi námi se stále pohybují uklizeči i těch nejmenších papírků, všímáme si rovněž nesnadného ručního odstraňování „odložených“ žvýkaček za pomoci malých škrabek (se stejnou činností se později setkáváme také v Šanghaji).

A když je řeč o úklidu, hledáte-li dobrou firmu pro úklid kanceláří, domů či bytů v Praze, pak navštivte web Hodinovazena.cz.

Konečně máme možnost postupně vidět na vlastní oči síně Nejvyšší harmonie,  Centrální harmonie a Uchování harmonie.

Zkoušíme si představit slavnostní atmosféru, ve které se konaly důležité ceremonie, byly vyhlašovány císařské edikty apod.

Z obřadních vykuřovadel v podobě zvířat stoupaly opojné vůně. Na hlavní prostranství  se vešlo až 90 000 vojenských a ostatních hodnostářů, kteří Syna nebes zdravili bitím čela o zem.

Výzdoba objektů (udržovaných v bezvadném stavu) vyniká ještě víc, když mžení ustává a budovy i prostranství jsou znovu zality sluncem.

Dozvídáme se, že důvodem naprosté absence zeleně v hlavní části císařského města byla obava o život panovníka. Na stromě, za ke­řem by se mohl skrývat atentátník.

V prostorách celého paláce se obdivujeme uměleckým před­mětům z bronzu, porcelánu, polodrahokamů, klenotům, lako­va­ným předmětům apod. Je zvláštní postávat poblíž císařských trůnů.

Slovy je těžké vylíčit všechnu nádheru a majestátnost sídla Synů nebes…

Po asi tříhodinové nezapomenutelné podívané, která by však mohla určitě trvat několik dní, opouštíme Císařský palác.

Po výborném obědě, sestávajícím opět nejprve z osvěžujícího čaje, vícero chodů jídel, závěrečné polévky a v době naší návštěvy asi nejklasičtějšího dezertu – cukrového melounu, navštěvujeme další ma­nu­fakturu. Seznamujeme se s výrobou kuazone – pověstných smaltovaných výrobků – váz, drobných keramických ozdob­ných předmětů, modních doplňků apod.

Znovu je nám nabídnuta možnost zvýhodněného nákupu ve firemní prodejně. Ivan si  kupuje krásné smaltované, ozdobné jídelní hůl­ky.