Druhý den v Číně

Druhý a znovu velice teplý den vstáváme trochu dříve (v 6:45 hodin). Hned po snídani (švédské stoly – výběr dle přání v čínském nebo evropském stylu – jarní závitky, těstové taštičky, sezamové koláče, rýže se sušenými plody, jogurt, sojové mléko… a také neskutečně dobrý, pražený, na slabé plátky krájený  uzený bok – nevynechávám ani jednou! … jinak si dopřáváme jakýsi „náš mix“) odjíždíme k jednomu z hlavních cílů naší cesty. Je jím návštěva Velké čínské zdi v místě zvaném Badaling – Osm velkých pahorků, které je vzdálené asi 80 km na sever od Pekingu.

Cestou autobusem vidíme další rozestavěná rozsáhlé sídliště, na okraji Pekingu potom jakýsi zábavní velkopark se skanzenem, který po dokončení, bude připomínat stavební slohy charakte­ristické pro předlouhou čínskou historii. Ze staveniště již vy­ku­ku­jí, z betonu vyrobené, jakési vysoké chrámy a pagody.

Cestu autobusem využívají Lenka a Li Li Pa nejenom k předávání informací, ale funguje i jakási neformální odpovědna našich pel-mel dotazů. Dozvídáme se například, že Číňané hovoří ve 4 tóninách. Slovo „ma“ tak může znamenat len, matka, kůň, hádat se. Upřesňujeme si, kolik vlastně Číňan potřebuje znát slovíček. 1500 – být gramotný, 5000 zná středoškolák, 7-9 000 slov disponuje vyso­koškolák.

Znovu se vracíme k používaným nářečím. Ještě že psaná čínština je jediná, společná. A také prý hlavní skutečností držící obrovskou zemi pohromadě. Nyní již chápeme proč na některých čínských televizních programech vidíme čínské titulky pod filmy v čínštině, při zprávách či v čínské řeči zpívanými písničkami apod..

Asi v polovině cesty zastavujeme na krátkou exkurzi v továrně Jižní Perla, kde zpracovávají sladkovodní perly. Jsme svědky celého postupu od získání perel přes výhradně ruční výrobu korunovanou nádherným zbožím (mimoojiné také kosmetickými výrobky, které obsahují velejemný prášek získaný rozemletím pe­rel). Výklad je podáván v angličtině, bezchybné.

V kapse si odnášíme darované –  jeden, dva kusy pravých perel, jejichž vybírání ze škeblí jsme byli očitými svědky.

Prohlídku završuje návštěva prostorné podnikové prodejny o ně­kolika velkých místnostech. Poprvé se setkáváme (a podobně je tomu i v dalších prodejnách navštívených manufaktur) se speciál­ní slevou… V prodejnách je krásné zboží zaručeně nejvyšší kvali­ty, tomu odpovídají i ceny. A tak se slevou by v našem případě byl mož­ný asi jenom nákup drobného suvenýru. Z návštěvy naší skupi­ny toho rána asi manufaktura nezbohatne (za námi se již ale tísní další skupina – Američané) a tak si jdu na chvíli anglicky popovídat s jednou usmívající se prodavačkou. Nezdá se, že by znala Českou republiku, název Československo je ale zřejmě povědomý její, rovněž mladé kolegyni. Rád rozdávám další české odznaky.  Vol­nou chvíli před odjezdem ještě využiji k vypití volně nabízeného osvěžujícího čaje (ve středu prodejny jsou sestavy malých kře­sel a stolky s čajovými konvicemi).

A potom již pokračujeme v naší cestě. Dostáváme se na dálnici (placený vjezd – autobus 35, osobní auto 20 Y), míjíme svahy hor Yan Shan a Yin Shan při jejichž vrcholcích již sem tam zahlédneme části Velké čínské zdi.

Velká čínská zeď

Zanedlouho i náš  autobus zastavuje na rozlehlém parkovišti v dolní části širokého náměstí obloženého stovkami stánků s růz­nými suvenýry. Naše pohledy na vzdálenou zeď z oken auto­busu jsou konečně vystřídány prožitkem opravdovým.

Hemžení v tomto místě je značné, zabloudit by nebylo problémem. Proto si raději zapisuji SPZ našeho autobusu (za znakem – Pekingu je uvedeno číslo 25 53).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *