Archiv rubriky: Peking

Hrobky dynastie Ming

Opouštíme Badaling, kraj, který se již roky uměle zalesňuje. V těchto končinách se výrazně projevila celočínská budova­telská kampaň z poloviny minulého století, kdy se stranické vedení rozhodlo dosáhnout světového primátu v těžbě oceli. Ta se  musela vyrábět všude, kde to šlo, a také dřevo z lesů bylo po­u­ží­vá­no coby palivo v pecích, i malých vesnických těžebních píckách. Čína se stala na krátký čas světovou ocelářskou velmocí číslo 1, a lesy, jichž je v zemi pomálu utr­pěly nedozírnou škodu.

Pokračování textu Hrobky dynastie Ming

Velká čínská zeď

Jsme na jednom z nejvíce turisticky atraktivním místě světa! – sa­mozřejmě také v zajetí  nabízejících prodejců.  „Hallo Sir“ pokři­kují na nás hlasitě jeden přes druhého, nabízejí zboží startující s cenou již od „One dollar, please“. Slyšet je i rafi­no­vané jako jenom zva­ní k prohlídce „Look only“, stačí trošku zpomalit, přijít blí­že ke stán­ku a jsme obětí prodávajících.

Pokračování textu Velká čínská zeď

Druhý den v Číně

Druhý a znovu velice teplý den vstáváme trochu dříve (v 6:45 hodin). Hned po snídani (švédské stoly – výběr dle přání v čínském nebo evropském stylu – jarní závitky, těstové taštičky, sezamové koláče, rýže se sušenými plody, jogurt, sojové mléko… a také neskutečně dobrý, pražený, na slabé plátky krájený  uzený bok – nevynechávám ani jednou! … jinak si dopřáváme jakýsi „náš mix“) odjíždíme k jednomu z hlavních cílů naší cesty. Je jím návštěva Velké čínské zdi v místě zvaném Badaling – Osm velkých pahorků, které je vzdálené asi 80 km na sever od Pekingu.

Pokračování textu Druhý den v Číně

Pěší procházka nočním Pekingem

Procházka po pěší zóně je jak z jiného světa. Každé velkoměsto je ve­čer krásně osvětlené, okouzlující. Mohu srovnávat Prahu, Paříž, Brusel, Frankfurt. Ale velké noční světelné divadlo nabíze­né v centru  Pekingu se mi zdá zatím nejohromující z dosud pozna­ného. Je kolem 22. hodiny, pěší zóna i přilehlé ulice jsou přeplněné chodci, sem tam se kolem nás protáhne i cyklista..

Pokračování textu Pěší procházka nočním Pekingem

Setkání s Marrisou a marketing v praxi

Večery, vlastně již podvečery, od přibližně 17 hodiny, během celého čínského pobytu máme volné. (Samozřejmě když budeme chtít ani „účast“ na zájezdovém programu není povinná). První večer si párkrát dáváme sprchu (hic nepolevuje) a po dalším pořádném českém kafi spěcháme  do ví­ru  velkoměsta.

Pokračování textu Setkání s Marrisou a marketing v praxi

Náměstí nebeského klidu – srdce Pekingu

Ve druhé části odpoledne (kolem sedmnácté hodiny) se vracíme z historie do současnosti a navštěvujeme Náměstí nebeského klidu, slavné i neslavné Ťian´anmen. Je srdcem Pekingu a stejně jako v minulosti je i dnes dějištěm významných událostí. Plochu o ro­z­loze 44 ha může zaplnit až milion lidí, naposledy tak tomu bylo při demonstracích v roce 1989.

Pokračování textu Náměstí nebeského klidu – srdce Pekingu

Chrám nebes v Pekingu vidět prostě musíte

Asi po půlhodinové autobusové mini-exkurzi, převážně v centru Pekingu, přijíždíme k Chrámu nebes – skvostu tradiční staré čínské architektury, místu konání nejvýznamějších náboženských slav­ností a rituálů v dobách čínských císařů dynastií Ming a Qing. Leží v parku o rozloze dvěstěsedmdesát hektarů a sloužil k uctí­vání Nebesa. Věřilo se, že rituál je nezbytný k zachování císařské moci, ale také pro zajištění dostatečné úrody a odvrácení kata­strof od pozemského Podnebesí.

Pokračování textu Chrám nebes v Pekingu vidět prostě musíte

Po Pekingu radši taxíkem než rikšou

Dozvídáme se, že podle ujeté vzdálenosti činí jízdné 1 až 5y . Kola si lze vypůjčit ve větších opravnách, nebo  nechat přistavit za a­sistence hotelových recepčních. Půjčovné? Nezjistili jsme. A rik­ša? Nenajímat! Je prý totiž podstatně dražší než taxík.

Pokračování textu Po Pekingu radši taxíkem než rikšou

Bydlíme v moderním hotelu Songe He

Jsme zde teprve pár vteřin a už nás pozdravilo několik mladých lidí, ptají se odkud přijíždíme. Mezitím naše zavazadla jsou bleskově přestěhována do hotelové haly. Před hotelem i uvnitř se setkáváme s hotelovým perso­nálem. Výhradně mladí lidé v moderních slušivých, nažehlených uniformách s čapkami na hlavách nešetří úsměvy. Zdraví nás anglicky (já je trochu překvapuji čínským pozdravením), při otevírání dveří i poskytování pozdějších dalších hotelových služeb se všichni mírně uklánějí. Pravidla předepsaného chování  personálu, ale myslím, že všichni tito zaměstnanci si také velice váží pracovního místa. Nezaměstnost není v Číně malá.

Pokračování textu Bydlíme v moderním hotelu Songe He

Náš sen se splnil

Asi vůbec první dojmy: obrovská prosklená hala, u přepážek skoro v pozoru stojící hraniční úředníci – policisté. Všude abso­lutní čistota. Blýskající se mramorové podlahy, naleštěné chro­mo­vané odpadkové koše, svěže čisté listy velkých dekoračních rostlin, vzorně vyrovnané prospekty a mapy (zde navíc i zdarma)…

Pokračování textu Náš sen se splnil