Hledáme univerzální obchodní dům

Podvečerního volna využíváme ke krátké prohlídce města po vlast­ní ose… Jsme ale unaveni po skoro probdělé noci ve vlaku. Pro­chá­zíme jenom blízké moderní prodejní centrum. Je umístěné z velké části pod míst­ním parkem a nabízí především luxusní oblečení, různé mód­ní doplňky a kosmetické výrobky svě­tových značek. Ceny ne­jsou vůbec nízké, ale mladí lidé tam k na­šemu údivu hodně nakupují.

Několika Číňanů se ptám na nejbližší, univerzální obchodní dům, ale nikdo z o­slo­vených nerozumí. Jdeme tedy kam nás nohy vedou. Při pro­cházení užších uli­c lze vidět do přízemních bytů. Nikam ne­po­spícháme, máme čas pořádně se zde porozhléd­nout.

Znovu se přesvědčujeme, že informace o zákazu pohybu mimo sta­no­­vené trasy jsou dílem anti čínské propagandy, nebo spíš čes­kých novinářů.

Asi po půlhodině se ocitáme v delší ulici s řadou stánků po obou stra­nách. Hned na kraji objevujeme prodavače s různými domá­cími po­třebami. Včetně námi v Pekingu nenalezených (pravda příliš jsme nehledali) tenkých sekáčků, nebo spíše širokých nožů známých z hojného uží­va­ní v čínských kuchyních.

Ivan si kupuje dva, já jeden. Starý prodavač skoro nevěří, když ukazuji tři prsty. Je viditelně rád za velký obchod. Stánek ne­svěd­čí o veliké prosperitě. Stařík zboží skromně, ale vzorně balí a do­konce dává každý nůž do extra igelitového sáčku.

Prohlídka města Sian

Na konci ulice ještě vidíme pouliční prodej různé exotické zeleniny a ovoce. Některé produkty vidím poprvé v životě.

Úplně zapomínám na střev­­ní příhodu. Kupuji za nepatrnou su­mu sáček vynikajících, před námi upražených pistáciových oříš­­ků…

Pomalu se začíná stmívat, ještě se nám ale stále nechce zpět a tak jdeme znovu na hlavní obchodní třídu – tentokrát její opačnou stranu.

Široké chodníky po obou stranách čtyřproudové vozovky, jeden velký obchod vedle druhého. Zboží různého sortimentu, všech cen, k našemu údivu zde stánky mají červenou.

Při přechodu přes křižovatku si všímáme velkých displayů připev­ně­ných vedle semaforů. Odpočítávaná čísla vyjadřují, zobrazují se­­kun­dy zbývající do naskočení zelené. Na vozovkách v Sianu re­gistru­jeme velkou hustotu cyklistů.

Zacházíme do jedné postranní ulice, zčásti se i večer rekon­stru­uje, Ivan obhlíží nezvyklý postup navařování trubek.

V patrovém obchodním domě s oblečením si Ivan pořizuje koši­li s krát­­­­kým ruká­vem (chvíli trvá než zjistíme, že se namísto ozna­če­ní XXL používá 2XL). Mladé prodavačky vcelku dobře komunikují anglicky.

U pouličního stánku si kupujeme pití na pokoj a tuzemské lehké cigarety – coby „suvenýr domů pro kuřáky“. „Číny“ jsou překvapivě dražší než Camelky.

Po půldruhé hodině se vracíme do hotelu. Já se jdu po blaho­dár­ném kafi ještě jednou podívat po nějakém dárku. Dumám v přepl­něných obchodech, není jednoduché vybrat dárek pro dospělé sy­ny, a tak nákup pro dnešek vzdávám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *