Procházíme se po krásné, před rokem zprovozněné dlouhé, mra­mo­rovými dlaždicemi vyložené, kolonádě podél řeky. Všude je opět vzorně čisto, už se tomu ani moc nedivíme.

Z informací, které jsme si sháněli ještě doma víme, že zdejší kuchyně je vyhledávaným rájem extra labužníků. Dobře také vím, že Ivan již řadu let sní možnost ochutnat exotickou krmi při­pra­vovanou zde na jihu Číny.

Obracím se proto na průvodkyni Še ri, (přidala se k naší skupině na kuejlinském letišti – bude zde nápomocna Li Li Pa) s dotazem na „ restauraci, ve které připravují ona exotická jídla…“

„Restauraci – jenom jednu?“, diví se Še Ri, a ukazuje nám směrem k uli­ci, kde je restaurací hned několik. Od té chvíle skoro již na nic jiného nemyslíme.

Zničeho nic déšť úplně ustává, a hned je vzduch velice svěží. Následná nenáročná návštěva rozlehlého městského parku – pojmeno­va­ného Park sedmi hvězd je proto příjemnou záležitostí.

Obdivujeme se letitým bonzajím, udržovaným a jak později na vlastní oči vidíme i ručně, nůžkami stříhaným hustým kobercům svěže zelené trávy, slyšíme spoustu ptačího zpěvu.

Park je hojně navštěvovaným místem oddechu, proto je využíván i k různým výstavním a reklamním účelům. Jsme trochu zděšeni z celoevropské výstavy velkomaket větrných mlýnů.

Pro Číňany jsou ale asi větrné mlýny stejně velkou atrakcí jako pro nás typické čínské stavby.

Míjíme altán u umělého jezírka, kde před třemi lety na chvíli pobyl i prezident Clinton s dcerou a manželkou – nás dva ale tato skutečnost nijak moc nebere.

Na obloze poletují velcí, krásní papíroví draci. Před chvílí šedivé nebe už je zase čisté, bez mráčku. Součástí parku je i malá zoologická zahrada. Vidíme zde mimo jiné 36tiletou pandu vel­kou. V nedalekých bambusových hájích bychom prý mohli pandy – čínský poklad, při větším štěstí, vidět i volně.

My však uvažujeme o tom, že bychom se raději jeli podívat na pověstná terasovitá rýžová políčka. Uvidíme…