Procházka romantickým přístavem Yangshuo

Z lodi vystupujeme v romantickém přístavu Yangshuo, viditelně žijícího z turistického ruchu.  Okolí nevelikého městečka postaveného před více než tisíci roky, bě­hem dynastie Jin (265-420) je považováno za vrchol projížďky po řece Li.  Celá tato výletní atrakce je světu nabízena od roku 1973. byla jedním z prvních míst, kterým se čínská lidová republika naplno ote­vřela zahraniční turistice. uvádí se, že kouzelnou lokalitu na­vštívilo do konce minulého roku více než 10 milionů zahranič­ních turistů.

Znovu jsme v zajetí prodejců všech možných suvenýrů. Výrobky z hedvábí jsou zde nabízeny za velice nízké ceny.

Na pro­dej jsou mimo jiné i originál pásky na rukávy, označující členy Maových gar­d z doby kulturní revoluce.

V autobusu, který na nás již čeká pod rozložitým staletým ba­nyánem, si ukládáme osobní věci a využíváme skoro dvou hodin vol­­na k pro­cház­ce městečkem.

Je odpoledne – kolem 14 hodiny a na vlast­ní kůži znovu poznáváme co je subtropické teplo…

Pospícháme proto rychle dolů k řece, kde se chceme alespoň tro­chu osvěžit. Cestou jsme odchyceni prodejci ze stánků. Ivan ku­pu­je dračí kravatu, já kupuji dárek s typicky čínskými, ba­tiko­va­nými vzo­ry.

Zmoženi neustávajícím hicem scházíme k řece, blaženě si smáčíme nohy.

Jako vzpomínku na dopolední veliký zážitek z projížďky bychom si rádi přivezli nějaký osobní, přírodní suvenýr. Poodcházíme kou­sek stra­nou turistického ruchu… nejsme (vzácně!) nikým ob­klo­peni. Vybíráme z plochého, tabulového dna řeky několik o­bláz­ků, a později si ulamujeme kousky z vápencového převisu těs­ně nad hlavou.

Ani bychom se nedivili, kdyby ze škvír ve skále vyrůstající z vody a vytvářející stinné tiché zákoutí, vylezlo nějaké ne­zná­mé tvor­stvo…

Naše klepání do skály, za účelem získání malého úlomku krás­ně vytvarovaného erozí, přece jenom ale nezůstalo bez po­všim­nutí.

I zde, stranou, nás objevil starý, v černém, dlouhém hábitu oble­čený rybář, s typickým rýžovým kloboukem na hlavě. Jediným způ­sobem jeho obživy je pravděpodobně pózování turistům. Ti „vle­zou všude“ a tak jsme objeveni i my.

Starý usměvavý muž není sám. Na bambusové tyči položené přes zá­da sedí na každé straně velký kormorán. Za pět yuanů se stařík ne­­chává nafilmovat. Jako přídavek ještě, otáčením ty­če, rozpo­hy­bu­je odpočívající kormorány. Další neplánovaný zážitek.

S kamínky v kapse, osvěženi brouzdáním na kraji pohádkové řeky, vracíme se spokojeni do autobusu…

Rýžová pole

Cestou zpět na chvíli zastavujeme u rýžových políček. Ne­jsou sice terasovitá, museli bychom poodjet nějakých 50-100 km dál, ale i tak je zajímavé vidět na vlastní oči jak a kde se rýže pěstuje. Také zde je příroda zatím téměř netknuta průmyslem.

Kolem sedmnácté hodiny jsme zpět v Kuejlinu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *