Malířský ateliér a had k večeři

Na chvíli se ještě za­stavujeme v ateliéru místního předního malíře obrázků a ka­ligrafa. Dozvídáme se, že v čínštině neexistuje protiklad malých a vel­kých písmen. Tradičně se kdysi psalo ve sloupcích řazených zpra­va doleva, dnes se již ale píše a tiskne v řádcích zleva doprava.

Čínské znaky

Čínské znaky

Je zajímavé sledovat svižnou práci krasopisce se štětcem při psa­ní zna­ků, ale my s Ivanem nedáme dopustit na dílka získaná v pe­king­ském studentském ateliéru.

Příjemně unaveni vracíme se do hotelu. Máme ještě téměř dvě hodiny času na odpočinek, večerní hostiny se ale již nemůžeme dočkat.

Proto jsme před hotelem již před sedmou. Také Mink se asi na setkání s námi, soudě dle předčasného příchodu, již hodně těší…

Předáváme mu suvenýry a drobné dárky (téměř vše co nám ještě zbývá). Mink je učitel, věříme, že se se svými žáky podělí o malič­kosti z daleké země..

Hotel s doporučenou restaurací je na hlavní třídě a patří prý mezi hodně uznávané ve městě…

Před nóblesnějším vstupem vidíme již známá velká akvária a kle­ce, ve kte­rých nás zaujímají zejména čtyřnohá chundelatá zví­řát­ka – tvaru a velikosti středně veliké koule. Dozvídáme se, že jsou to bam­bu­so­vé krysy.

Nás ale víc zajímá dnešní nabídka hadů. Už je vidíme, stočené ve hned ve dvou klecích. Ale konkrétního si nevybíráme, neboť jsme se již cestou dozvěděli, že gurmán by měl být účasten popravě vybraného zvířete.

Mink se na Ivanovo přání sám ujímá kamery a točí v naší nepří­tomnosti posled­ní sekundy života základu naší historické ve­čeře. My zatím v restauraci popíjíme osvěžující čaj.

Usměvavý Mink už je zpátky, a po chvíli číšnice přináší dvě decilitrové sklenky. Jedna obsahuje krev – odmítáme ochutnat přes vřelé veledoporučení. V té druhé je rýžové víno (destilát). Ze zvědavosti trochu upíjím a na dně skleničky vidím cosi ku­latého. Jsem zaskočen a to ještě netuším, že jsem málem vypil hadí srdce.

Do servírování zbývá snad dvacet minut a tak si promítáme na kameře popravu, k níž došlo v naší nepřítomnosti.

Had, silný téměř jako slabší ruka, dlouhý kolem metru, Minkem označený jako „guan snake“, je dlouhými kleštěmi vytažen z kle­ce. Poté nůžkami zbaven hlavy, krev přemístěna do skleničky, vyvrhnuty jsou srdce, žluč a další vnitřnosti. Nakonec je had, svíjející se stále ještě ve smrtelné křeči, zvážen na ramenné váze. Tak tohle jsme vidět – in natura – nemuseli.

Na naše přání je „guan“ upraven smažením.

Dozvídáme se, že setkání s plazem v přírodě a následné uštknutí dá­vá lidské oběti šanci ujít ještě čtyři, pět kroků a potom už ko­nec.

Maso, prý je ho nejvíc kolem páteře, je jemné. Nám ještě víc chut­ná upražená kůže (zpočátku ji považujeme spíše za dekoraci). Chuťově cosi jako libové jemné škvarky. Jí se trochu „námáčené“ v soli a pepři. Přílohou je pikantní maso-zeleninový salát s rý­žo­vý­mi nudlemi.

V následně servírované polévce jsou špalíčky vařeného hadího ma­sa doplněny kousky kuřete. Také polévka je vynikající… neod­mí­­táme ani závěrečný melounový kompot. Opravdu pochoutka… a my věříme Minkovi, že hadí speciality bývají často slavnostním zavr­šením úspěšných obchodních jednání.

Popíjíme čaj i pivo, a probíráme další různá témata. Je těžké hovořit v číně o průměrném platu – rozdíly jsou až neskutečně veliké. Mink dostává, coby učitel s nedlouhou praxí kolem 2000 Y. Za nájemné v malém bytě platí měsíčně 500 Y. Stravuje se doma, ale ta­ké v pouličních bistrech či malých restauracích, kde dostane jídlo za 3 – 5 Y. Mink má vážnou známost, zatím se ženit ale ne­bude. Dozvídáme se, že si musí nejprve našetřit peníze na kom­plet­ní vybavení do bytu – to je podle jeho slov, zde, před svatbou povinností ženicha.

Nemůže nedojít řeč na choulostivý Tibet. Mink se jenom usměje, mávne rukou, prohodí cosi o daleko větších problémech sou­časné Číny, které je urychleně třeba vyřešit. Zmíní ještě, že mniši by­li a je tomu tak i dnes považování širokou čínskou veřej­ností za lidi převážně lenivé.

Mink má rád děti, už se těší na své potomky. V kraji, kde žije, je možné dovolit si děti dvě, to v případě, že se jako první narodilo děvčátko.

Mink by rád cestoval, ale získat vízum není jednoduché a navíc stojí hodně peněz. Tak se zatím věnuje objevování krás vlasti.

V době naší návštěvy se ještě dost hovoří o američany sestře­le­ném čínském letadle, Mink akci odsuzuje.

Má také nějaké poznatky o naší někdejší bezbřehé lásce k Sssr a dnes pro změnu k Usa. Těžko mu vysvětlujeme proč obyvatelé malé země nejsou víc svoji. Tak jako Číňané – ve vztahu k Rusku nebo Americe.

Mink si moc přeje, i pro celkové změny v zemi, aby Peking vyhrál kan­di­daturu na pořádání LOH 2008. Rádi bychom zmínili nějakého slavného českého sportovce. O hokeji Mink, žijící v subtropickém pásmu, ale pouze ví, že taková hra existuje. Ve stolním tenisu či badmingtonu zrovna příliš nevynikáme… Je také těžké hovořit o nějakých našich světoznámých výrobcích, když nejeden čínský pivovar stavěly české firmy… a čínské pivo není vůbec špatné. Prezident Havel? Mink asi jméno slyšel. Dalajláma, lidská práva? Úsměv na tváři. Mink věří, že současná Čína již roky nemá nic společného s někdejším diktátorským komunistickým režimem.

Mink dost potvrzuje, že dnešní číňané se politickým tématům při de­ba­tách vyhýbají.

Po zaplacení, a byla to cena vskutku císařská, se s naším přítelem loučí­me.

Kuejlin 3

Ráno budeme vstávat dřív než jindy, to proto, že se přesuneme do mí­sta poslední zastávky našeho putování Čínou… Ještě si otví­rá­me sedmičku dobrého čínského červeného vína a probíráme náš krát­ký pobyt zde na jihozápadě.

Kuejlin je nejmenším místem pobytu našeho čínského putování.

Ale pokud jde o celkové moje – a myslím i Ivanovy pocity cítím/e zde nejvíc srdečnosti a otevřenosti…

Kuejlin centrum

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *