Cestou přemítáme co bychom pojedli – Ivan mě zve na oběd do restaurace vedlejšího hotelu (do stejného, kde je ono výtvarné studio). Není složité vybírat, všechna hlavní jídla jsou foto-zdokumentována. Rozhodujeme se pro taková, ve kterých je i hodně zeleniny. Vydatný oběd pro dvě osoby – bez polévky, s pivem stál necelých 100 Y. Pochutnali jsme si.
Po obědě odpočíváme a začínáme přemýšlet o tom jak zvětšit objem našich zavazadel, co případně zanecháme za tím účelem v Číně.
V 17 hodin odjíždíme do speciální velkorestaurace, kde se podává – zřejmě jenom pro zahraniční zájezdníky – proslavená pekingská kachna. Vše dost připomíná kinopředstavení, kterému přihlížejí vyhládlí, očekáváním delikatesy řádně nažhavení turisté (asi tak 200 lidí najednou). Již samotný příchod do jídelny v patře, širokou chodbou kolem prosklených pracovišť kuchařů je zajímavý. Kdo má kameru filmuje, ostatní fotografují.
Usedáme ke stolům – opět pro osm osob, a obdivujeme se mistrovství kuchařů, kteří jemně ořezávají velké kachny u servírovacích stolků.
Ivan, ale i několik dalších znalců tvrdí, že se v českých či jiných evropských čínských restauracích setkali s dost odlišnou pekingskou kachnou. I tak jsme ale hodně spokojeni, a dostatečně nasyceni…
Také při této večeři totiž nikdo přesně neví „kolik se toho ještě přinese na stůl“. Ti z nás, kteří se domnívali, že hned na prvních 4 – 5 společných talířích masa určeného pro nás všechny dohromady je třeba se pro jistotu udělat, brzy odpadávají. Hlavně z tohoto důvodu proto potom při odchodu z restaurace vidíme na některých stolech nedotčené plátky krásně pečeného kachního masa…
Ač drůbež dvakrát nemiluji tuto kachnu jsem musel. Slabé plátky masa zalité jakousi hnědou omáčkou, zabalené do placek a servírované s velkým množstvím zeleniny vůbec nepřipomínaly pověstnou staročeskou, hodně vypasenou, mastnou kachnu.
Zážitek z chutné večeře narušuje nepříjemná skutečnost. Slečně Lence, která nás v případě potřeby informuje u jednotlivých stolů někdy i během jídla, se ztrácí kabelka opuštěná na židli. Naštěstí jenom na chvíli – pachatel je velmi rychle chycen, a kdo ví jaký je jeho osud. S podobnou událostí jsme se již nesetkali.
Před odjezdem máme ještě čtvrthodinku na krátkou návštěvu náměstí Ťian´anmen. Je totiž v blízkosti restaurace kde jsme povečeřeli. Rozlehlá plocha je nádherně zalita světelem zapadajícího slunce… Na nejvyšším stožáru není čínská vlajka, každodenní ceremonie, hojně navštěvovaná místními obyvateli a projíždějícími návštěvníky byla pro dnešek již skončena.
1 komentář u „Pravá pekingská kachna nám chutná“
Komentáře nejsou povoleny.