Pravá pekingská kachna nám chutná

Cestou přemítáme co bychom pojedli – Ivan mě zve na oběd do res­taurace vedlejšího hotelu (do stejného, kde je ono výtvarné stu­dio). Není složité vybírat, všechna hlavní jídla jsou foto-zdo­kumentována. Rozhodujeme se pro taková, ve kte­rých je i hodně zeleniny. Vydatný oběd pro dvě osoby – bez polévky, s pi­vem stál necelých 100 Y. Pochutnali jsme si.   

Po obědě odpočíváme a za­čí­ná­me přemýšlet o tom jak zvětšit ob­jem na­šich zavazadel, co pří­padně zanecháme za tím účelem v Číně.

V 17 hodin odjíždíme do speciální velkorestaurace, kde se podává – zřejmě jenom pro zahraniční zájezdníky – proslavená pekingská kachna. Vše dost připomíná kinopředstavení, kterému přihlížejí vyhládlí, očekáváním delikatesy řádně nažhavení turisté (asi tak 200 lidí najednou). Již samotný příchod do jídelny v patře, širokou chodbou kolem prosklených pracovišť kuchařů je zají­mavý. Kdo má kameru filmuje, ostatní fotografují.

Usedáme ke stolům – opět pro osm osob, a obdivujeme se mistrov­ství kuchařů, kteří jemně ořezávají velké kachny u servírovacích stol­ků.

Pekingská kachna

Ivan, ale i několik dalších znalců tvrdí, že se v českých či jiných evropských čínských restauracích setkali s dost odlišnou peking­skou kachnou. I tak jsme ale hodně spokojeni, a  dosta­teč­ně  na­syceni…

Také při této večeři totiž nikdo přesně neví „kolik se toho ještě přinese na stůl“. Ti z nás, kteří se domnívali, že hned na prvních 4 – 5 společných talířích masa určeného pro nás všechny dohromady je třeba se pro jistotu udělat, brzy odpadávají. Hlavně z tohoto důvodu proto potom při odchodu z restaurace vidíme na někte­rých stolech nedotčené plátky krásně pečeného kachního masa…

Ač drůbež dvakrát nemiluji tuto kachnu jsem musel. Slabé plátky masa  zalité jakousi hnědou omáčkou, zabalené do  placek a servírované s velkým množstvím zeleniny vůbec nepřipomínaly pověstnou staročeskou, hodně vypasenou, mastnou kachnu.

Zážitek z chutné večeře narušuje nepříjemná skutečnost. Slečně Lence, která nás v případě potřeby informuje u jednotlivých stolů někdy i během jídla, se ztrácí kabelka opuštěná na židli. Naštěstí jenom na chvíli – pachatel je velmi rychle chycen, a kdo ví jaký je jeho osud. S podobnou událostí jsme se již nesetkali.

Před odjezdem máme ještě čtvrthodinku na krátkou návštěvu náměstí Ťian´anmen. Je totiž v blízkosti restaurace kde jsme povečeřeli. Rozlehlá plocha je nádherně zalita světelem zapadajícího slunce… Na nejvyšším stožáru není čínská vlajka, každodenní ceremonie, hojně navštěvovaná místními obyvateli a projíždějícími návštěvníky byla pro dnešek již skončena.

Pekingská opera

1 komentář u „Pravá pekingská kachna nám chutná

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *